Laudatio L. Kudera, Jiří Brabec 12. 10. 2009

Dílo Ludvíka Kundery, které obsahuje dosud jedenáct svazků, představuje autora, který všestranně poznamenal české básnictví, prózu, drama, esejistiku i literární historii a kritiku.

Je manifestací širokého, stále se měnícího, diferencovaného proudu moderního ducha. Upoutávalo již od samého počátku. Cyklistylovaný soubor textů a grafik Roztrhané panenky, který – samozřejmě že nelegálně a antedatovaný – vyšel v roce 1942, obsahuje i několik básní Ludvíka Kundery. Jejich surrealistický rodokmen je zcela zřejmý. Výmluvná svědectví o tom podávají poválečné knihy Ludvíka Kundery: poezie Klínopisný lampář, Živly v nás stejně jako próza Konstantina, Na pospas aneb Přísloví pro kočku. Zdá se mi, že již tehdy nepovažoval Kundera toto hájemství za jediné, kde může spočinout. I v surrealismu někdejší skupiny RA spatřoval spíše – abych užil slov Františka Halase – jedno z těch „zjevení, za kterým běžíme a ke kterému se utíkáme v hodinách, kdy celou naši bytost čeří tajemství života a také smrti“.

Poezie se Kunderovi stala životodárnou a univerzální mocností evropské modernity. Obrátil naši pozornost – jako interpret a překladatel – k okruhům uměleckých aktivit, které v Čechách – až na výjimky – byly vnímány spíše jako okrajové. Jeho sugestivní znalecké poukazy na význam Hanse Arpa, Alfreda Kubina, Gottfieda Benna, Bertolta Brechta přinášely po léta řadu impulzů do českého kulturního prostředí. Ve vzácné jednotě s touto aktualizací opomíjených hodnot vznikala Kunderova pokusnická, experimentující tvorba. Připomínám např. knihu veršů Fragment nebo drama Labyrint světa a lusthaus srdce, které působily na proměnu kontextu české literatury v šedesátých letech.

V té době se již dovršoval Kunderův neúnavný zápas proti deformacím, které se díky mocenským atakům navršily na dílo Františka Halase. Desítky polemik, komentářů, studií, edic, které patří k těm nejsvětlejším tradicím české literární historie i kritiky, dovršil Ludvík Kundera obsáhlou halasovskou monografií, kterou zařadil do svého Díla. V této edici můžeme číst také dvojsvazkové vzpomínkové, pamětnické dílo Různá řečiště, opětovná svědectví s jakou důsledností, neúnavností a invencí Kundera střežil a rozvíjel hodnoty evropské moderní tvorby. 

Všechna setkání, a nebylo jich málo doma i za hranicemi, se u něho proměňovala v inspiraci pro český duchovní kontext. I v poslední sbírce Onde vystupuje do popředí Kunderova zvídavost a stálý duchovní nepokoj, tedy znaky, které jsou příznačné pro celé jeho dílo.

Jiří Brabec
Rezidence primátora, 12. 10. 2009